Žižkova vojska rychlým útokem obsadila předměstí. Vyděšení měšťané vyslali z obleženého města posly k Zikmundovi se žádostí o pomoc. Zikmund si byl vědom významu města a proto začal svá vojska přesunovat od Plzně. 15. ledna 1421 odeslal dopis vévodovi Jindřichu Landshutskému, aby se svým vojskem přispěchal Tachovu na pomoc. Na předměstí, kde tábořilo Žižkovo vojsko, vypukl požár, který způsobil husitům značné škody. Žižka se raději vyhnul střetu s početnějším Zikmundovým vojskem a od města odtáhl.
Tachov zůstal nadále pod správou Jindřicha z Metelska. V následujících letech tachovští měšťané žádali norimberskou radu často o vojenskou pomoc, ale město bylo útokům husitů ušetřeno.
V roce 1426 byly politické a vojenské síly znepřátelených stran poměrně vyrovnané. Zikmund držel významná katolická města Cheb a Plzeň, dále držel Horšovský Týn a několik menších měst. Husitská vojska držela Domažlice, Sušice, Klatovy, Horažďovice a Rokycany.
28. září 1426 táborský hejtman Přibík z Klenového obsadil v noci s hrstkou bojovníků Stříbro. 30. září 1426 žádal tachovský místopurkrabí Bohuslav z Hussau chebskou posádku o vojenskou pomoc, aby bylo možno získat Stříbro zpět. V říjnu sepsali představitelé katolické strany v kraji smlouvu o jednotném postupu boje proti kacířům. Tachovští rovněž získali pomoc ozbrojeného oddílu z Norimberka, který ve městě pobýval až do března 1427.
Počátkem roku 1427 byl vydán manifest rytířstva z Frank, který vybízel k válečné výpravě pro kacířským Čechům. K výpravě se připojilo mnoho významných šlechticů z Bavor, Falce, Frank, ze Saska, Lužice, Rakouska a také z Čech. Křížovou výpravu podpořil také papež.
Ve dnech 11. až 13. července 1427 překročil hlavní proud křižáckého vojska vedený arcibiskupem Ottou Trevírským českou hranici nedaleko Tachova a utábořil se u Plané. Druhý vojenský proud pod vedením Fridricha Braniborského vyrazil 12. července z Chebu, aby se v Kadani spojil se saskými vojsky, která do Čech přicházela od severu. Fridrich upustil od původního plánu spojit se s vojsky Otty Trevírského u Plané a připojil se k nim až při obléhání Stříbra 23. července 1427. Ve Stříbře se přesile bránil s asi 200 bojovníky hejtman Zmrzlík ze Svojšína. Obleženému městu vyrazila na pomoc vojska soustředěná u Karlštejna pod vedením Prokopa Holého. Odhaduje se, že u Stříbra se mělo utkat asi 60 tisíc křižáků a 20 tisíc husitských bojovníků. Křižácká vojska ale začala ustupovat směrem k Tachovu, kam dorazila 3. srpna odpoledne. Následujícího dne vystoupil papežský legát s knížaty na vrch Tachova, kde přesvědčil část velitelů o nutnosti svést bitvu. Vedením bitvy pověřil Jana z Neumarktu, ale mezi veliteli nastal spor o vůdcovství, při němž byla poškozena i posvátná korouhev s Kristem. Převážná část knížat se vydala se svými vojsky na ústup k hranici českého království.
V té době již k Tachovu dorazily předvoje husitských vojsk. Utábořily se před uzavřeným městem a začaly s jeho dobýváním. Za městské hradby se schovala plzeňská vojska a někteří katoličtí páni z Čech.
Zcela neúspěšné byly pokusy bavorských knížat město Tachov zbavit obléhaní. Také asi sto ozbrojenců z Norimberku svůj úkol nemohlo splnit. Husité se zřejmě usadili na šibeničním vrchu a odtud město ostřelovali a podkopávali městské hradby. 11. srpna 1427 město nejméně ze čtyř stran zapálili smolnými věnci a rozhodli se ke zteči. V nastalém zmatku prolomili poničené hradby a vnikli do města. K průlomu hradeb došlo údajně blízko horní brány ze směru od Gänsbühlu. Podle pověsti husité ve městě povraždili všechny muže a ušetřili pouze ženy. Podle jiného pramene při dobývání města padlo asi 50 českých a německých obránců. Na paměť těchto událostí se ulička v blízkosti horní brány nazývá dodnes Krvavá (dříve Blutgasse). Při obsazení Tachova husité podle svého zvyku vypálili také místní klášter řádu Karmelitánů.
Části obránců se podařilo ukrýt na tachovském hradě, kde se bránili až do 14. srpna 1427. Po dojednání podmínek kapitulace hrad opustilo asi 1400 jeho obránců, jimž došly potraviny a voda. Pro husity kromě samotného města měla velký význam hmotná válečná kořist. Po několika dnech husitská vojska odtáhla směrem ke Stříbru a vydrancované město a hrad obsadila posádka, jíž velel hejtman Buzek ze Smolotel.
Přestože k přímému střetu křižáckých vojsk s husity vlastně nedošlo, byla jejich porážka drtivá a na dlouhé období zajistila v Čechách radikálním husitům téměř neomezenou moc. Tachov se stal opěrným bodem husitských kořistnických výprav do Horní Falce a Bavorska. V roce 1428 vtrhli husité do Falce, kde vypalovali města, vesnice a hrady. Mezi postiženými obcemi se uvádí Bärnau, Plössberg, Schönkirch, Floss a další. V roce 1429 vyplenili husité z tachovské posádky klášter ve Waldsasenu a okolní obce. Také posádky ostatních husitských měst vyjížděly na loupežné výpravy do příhraničních oblastí Říše.
1. srpna 1431 vojska čtvrté křížové výpravy pod vedením papežského legáta Juliána Cesariniho a kurfiřta Bedřicha Dobromyslného překročila českou hranici a postoupila k Tachovu. Zcela vypáleno bylo městečko Brod nedaleko Plané. Brutalita křižáckých vojsk překonala minulou válečnou výpravu.
Důvody, proč křižácká vojska rozložená kolem Tachova na město nezaútočila, nejsou známy. Uvádí se, že kvůli únavě vojáků byl útok odložen o den, ale přes noc husité opravili hradby a byli připraveni na dlouhé obléhání. 8. srpna 1431 křižácká vojska obléhání ukončila a postoupila k Domažlicím. 14. srpna 1431 husité donutili křižácká vojska k ústupu.
Na konci husitských válek v roce 1434 zástavní držitel Jindřich z Metelska město Tachov od husitů zřejmě vykoupil.