Aprílové počasí je náladové
Počasí v dubnu zkrátka nemůže být jiné, než aprílové. Jak píší odborné příručky, je to dáno typickými jarními vpády chladného vzduchu zarktických zeměpisných šířek do střední Evropy. Aprílové počasí seobvykle vyznačuje náhlým ochlazením, nárazovým větrem, velkouprůzračností vzduchu, ale i rychlými změnami mohutné kupovité oblačnosti. V jejich důsledku se potom rychle střídají jednotlivé přeháňky deště, sněhu nebo krupek s různě dlouhými obdobími vyjasnění. Duben má také z celého roku nejnižší průměrný tlak vzduchu. Bláznivé aprílové počasí je pěkně charakterizováno řadě lidových rčení, například "Ranní déšť a dubnový čas jest stejný. Panská láska a dubnový sníh zamnoho nestojí. Nechť si duben sebe lepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá."
Aglájino údolím k přehradě
Možnost vycházky či cyklo-vyjížďky do přírodních partií západně od Tachova patří po celý rok k nepopiratelným přednostem našeho okresního města. Od tachovského zámku lze procházet proti toku horní Mže směrem ke Světcům a dále pod přehradu po trase naučného okruhu Okolím Tachova.Většina tabulek s informativním textem je však ve stavu natolik zuboženém, že již poskytují pouze smutný obraz o vandalských způsobech některých jedinců mezi námi. Ale přesto je jarní údolí, jehož alej i památky byly kdysi s citem zakomponovány do zdejší krajiny, pěknou apoučnou trasou. Naše dnešní vycházka je zprvu značena i modrou pásovou značkou turistické trasy, směřující posléze ze Světců proti toku Bílého potoka. U úpravny vody pod Svobodkou odbočuje značka vpravo od silnice, kolem západního úpatí Světeckého vrchu (616 m n.m.) ke Ctiboři a dále.Časně jarní květena představuje se podle Bílého potoka a silnice naSvobodku květenstvími devětsilu bílého i lékařského, sasankou hajní a nenápadnou dymnivkou bobovitou, v příkopu zahlédneme podběl, brzy již i violky.
Ze Svobodky ke Křižovatce
Po východu z lesa brzy přicházíme do vsi Svobodka, ležící asi 3 kilometry severozápadně od Tachova. Místo je pod německým názvem značeno již roku 1555 v tachovském urbáři. Podle některých hypotéz lze dobu vzniku vsi klást až před rok 1365. Svobodka vždy patřila k Tachovu, kdysi tu prosperoval drobný místní průmysl. Při okraji vsi stojí usilnice k Tachovu socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1830. Pochází odlidového kameníka G. Bohma, který se právě ve Svobodce narodil, tehdy sepsal rok 1789. Ze Svobodky směřujeme po silnici stále na západ. Po naší levici otevírají se pohledy na přehradní nádrž Lučina. Umělé jezero o rozloze 87 hektarů, vybudované v letech 1971-74, slouží jako nádrž napitnou vodu pro město Tachov i další místa. Přehrada získala název pozaniklé vsi Lučina. Tu si připomeneme za závěrem umělého jezera, v místech značených na turistické mapě názvem Na Křižovatce.
Lučina - původně svobodný dvůr
V prostoru, kde se silnice od Milířů napojuje na silnici z Mýta, stával původně svobodný dvůr, později obec Lučina. Jak píše Z. Procházkav Historicko turistickém průvodci Českým lesem č. 2, první zmínky odvoru se vztahují k roku 1508. V dalším století přechází stateček dovlastnictví Wirspergů, později byl přikoupen k Tachovu. Roku 1744 získává tachovská vrchnost rovněž místní železný hamr, nechává zřídit železnou huť a další výroby. Až do roku 1906 pracuje v Lučině sklárna, později i jiné drobné provozovny, hlavně soustružny dřeva. Uplynulo již přes čtvrt století, po zatopené obci Lučina už není ani vidu. Za to v závěru přehradního jezera spatříme nyní hojnost vodního ptactva; vestráních k Oboře a k oběma Výšinám pak pár roztroušených samot. Ty určitě ještě pamatují něco ze slávy původní Lučiny - kdysi tak výrazného centra místního průmyslu v této části Českého lesa.