Se všemi uvedenými i dalšími eventualitami musíme již počítat i přinašich víkendových vycházkách do volné přírody. Vždyť když se v říjnukřížový pavouk ukrývá a nevylézá, není už daleko od sněhu. Takže sdobrým oblečením a obutím se nemáme čeho bát. I když svatý František(4.10.) zahání lidi do chýšek, my ještě podnikneme pěkných pár podzimních výletů. Ten dnešní nás zavede až k severozápadnímu okrajinašeho okresu, do odlehlých končin zhruba v polovině vzdálenosti meziPlanou u Mar. Lázní a Teplou.
Ves na dvojím okraji
Bohužel, jsou vsi nejen na samém okraji našeho okresu, ale i samotné existence. V důsledku známých událostí válečných i demografického vývoje po r. 1945 mnohé menší vsi na Tachovsku ztrácely na svém původním významu, velikosti i co do počtu obyvatel. Zatímco v pohraničním pásmu nedalekého Českého lesa řada sídelních lokalit zcela zanikla, ves Výškovice na severovýchod od Plané měla osud jen o trochu lepší. Byla totiž menší a menší, až z ní zbyl do současnosti pouze areál jednoho statku, sloužící k rekreačním účelům. A tak už jen nepatrné zbytky obvodových zdí a shluky typické rumištní vegetace svědčí o místech, kde stávala další výškovická stavení.
Výškovice a Goethův kámen
Přitom jsou Výškovice starou vsí, doloženou již k roku 1273. Mívalatvar okrouhlíce, v jejím středu stojí dodnes korpus malé kaple. Když tudy kdysi projížděl kočár s geniálním básníkem a nadšeným milovníkem okolí západočeských lázní - ano, máme na mysli J. W. von Goethe -seběhlo se na návsi všechno místní obyvatelstvo. Na paměť té velké události byl u kapličky vztyčen památník s tabulkou, tzv. Goethův kámen. Ale od té doby již uběhlo ve Výškovickém potoce hodně vody, téměř dozapomnění upadla významná návštěva i ves sama. Jak je uvedeno v díle 4U měleckých památek Čech, pochází pozdně barokní kaple P. Marie ve Výškovicích z roku 1775. Stavba je čtvercová, se zkosenými rohy, předsíňmá před západním průčelím, na střeše je opatřena jehlancovitou zvoničkou. Její hlavní oltář vznikl současně se stavbou, byl rokokový,uprostřed měl kopii milostného obrazu P. Marie, po stranách byly sochysv. Floriána a sv. Jiří. V nástavci stála patrně socha blahoslaveného Hroznaty, zakladatele premonstrátského kláštera v nedaleké Teplé.
V zajetí invazní rostliny
Dnešní pohledy na fragmenty Výškovic nejsou příliš povzbuzující. Díky místní iniciativě stojí sice jediný zdejší statek i zdi kaple, ale jinak moc vidět není. Vše kolem v bývalé vsi totiž pohltily do zajetí porosty robustní introdukované rostliny - bolševníku velkolepého. Takostatně končily a končí ve zdejší i dalších částech Slavkovského lesa všechny nelesní plochy, ponechané na pospas samovolnému vývoji. Skoro sechce říci s básníkem - kde člověk nehospodaří, tam se bolševníku daří. Boj s lidskému zdraví nebezpečným bylinným vetřelcem je po letech velmi drahý a přetěžko říci, zda bude vítězný. Sveřepý bolševník nemá totiž vnaší přírodě přirozené nepřátele ani konkurenci a co do rychlosti šířeníjako by si obul doslova sedmimílové boty.
Dolů ke Kosímu potoku
Po místní silničce směrem na dolní Kramolín, vedoucí dále ke známému rybníku Regent, postupujeme z Výškovic dolů do zalesněného údolí Kosíhopotoka. Cesta se klikatí nejprve po svahu nad Výškovickým potokem, potépo levém břehu potoka Jilmového, u něho narazíme na zelenou turistickouznačku. V okolních svahových lesích možnost podzimních houbařských dobrodružství. Po východu z lesa v ohybu Kosího potoka u rekreačního objektu bývalého Tabákového mlýna dvě chráněné lípy. Od rekreační osady postupuje proti toku Kosího potoka ke křižovatce pod Pístovém, k D.Kramolínu a autobusové zastávce u rybníka Regent. V nivě Kosího potokapo cestě zahlédneme i další rostlinné vetřelce – nápadnou červeněkvetoucí netýkavku Royleovu a také poslední žluté úbory kolotočníku.Také, rozšíření těchto rostlin má na svědomí člověk. Zplaňují totižpodél našich potoků ze zahrad, případně byly pro okrasu vysazeny chatařia chalupáři. Inu, nakolik rozumnou kartu do krajiny člověk vnáší, takovou kartou mu příroda oplácí. Občas tak triumfujeme - sami sebe.