Ovšem stejně jako nedočkavé turisty, ani zahrádkáře nemohou rozvernosti dubnového počasí vyvést z míry. První i druzí už míří ven,vzdát hold zelenému zázraku jara. Ti první tak činí na osychajících turistických stezkách a chodníčcích v naší krajině, početný národ zahrádkářský zase míří za město, aby tu rýčem, potem i pohledem vzdal hold zemi a jejím prvním pukům, pupencům a klíčkům. Kdo nevěří a chce sepřesvědčit na vlastní oči, nechť zavítá na malou víkendovou procházkutřeba za okraj města Tachova. Při jihozápadním okraji městské aglomerace leží tu mezi silnicemi na Mýto a ke Studánce malý zahrádkářský ráj. Právě sem, do údolí blatouchů, zurčícího potůčku, vrb, chat a ptačíhozpěvu směřuje náš poslední dubnový tip na výlet.
Kdysi pozapomenutá rokle
Ještě před půl stoletím bylo zdejší poměrně výrazně modelované údolíčko při okraji Tachova roklí téměř zapomenutou. V oblibě je měli snad jen včelaři, u místního lesíka bylo k vidění úlů chovatelů hlavně z dnešní Americké ulice. Ovšem i tenkrát se sem chodilo i z dalšího důvodu, a to navzdory bažinám v nivě zdejšího potůčku. Ve svazích údolí prýštilo hned několik pramenů se skutečně dobrou vodou, pro kterou stálo za to vážit krkolomnou cestu dolů a potom zpět do kopce. Ostatně kjedné ze studánek se chodí pro vodu dodnes.
Zhruba od poloviny osmdesátých let zasáhl i toto zelené předměstí Tachova zahrádkářský živel. Postupně se tu nejprve v dolní části údolí začaly rozrůstat první zahrádkářské parcely, ustoupit musely bažinaté louky u potoka i trnité křoviny ve svazích. Dnes už zahrádky s chatkami obsáhly celé údolí a staly se součástí relaxačního zázemí okresníhoměsta, i zajímavou trasou pro víkendovou vycházku. Zdejšími zahrádkářskými osadami Mýto I a Mýto II lze projít od města po pěšincepodél potoka, nebo výše ve svahu přístupovou cestou pro automobily.
Duben žitý v předklonu
Jak píše v Zahradníkově roku Karel Čapek, je duben pravým a požehnaným měsícem všech příznivců zahrádek. Ti nyní mohou sedět na bobku a hrabat sami prstem v kypré zemi, se zatajeným dechem, neboť řečený prst se dotýká křehkého, právě vyrážejícího a plného puku. Kroměrašení je duben také měsícem vysazování.Takový zahrádkář v dubnu je tudíž člověk, který s vadnoucí sazeničkou v ruce dvacetkrát obíhá svou zahrádku, hledaje píď půdy, na které ještě nic neroste. A když nakonec najde vhodné místo, shledá za pár dnů, že novou rostlinku vsadil rovnoudo nachově vyrážející pupalky, na které si rovněž nesmírně zakládá. Takové i další obrázky ze zahrádkářského života jsou nyní k vidění i v naší osadě u Tachova. Dobrého zahrádkáře přitom poznáte podle toho, že umí nad záhony balancovat na jedné noze, vznášet se jako carská baletka, rozkročit se na čtyři metry šířky, také našlapovat lehce jako motýl či konipásek. Přitom i na známého zahrádkáře při práci nehalekejte, mohli byste tak porušit jeho nejistou rovnováhu. Ostatně, při zběžném pohledu zdálky jsou ze zahrádkářů stejně vidět jenom ty zadky, vše ostatní, jako hlavy, ruce a nohy, ukrývají v hlubokém předklonu pod nimi.
Aprílové obrázky z údolí
I přes předchozí aprílové žertování dlužno uznat, že zahrádkáři odvedli ve zdejších osadách pořádný kus práce. Ti z prvních, mezi nimi ing. V. Kadlec, dokázali využít dramatického terénu a rozmanitých poměrů údolí ku prospěchu věci. A tak jsme v rokli zahlédli nejenkvetoucí blatouchy a početné košíkářské vrby podél potoka, ale i pohledné skalky ve svazích, jezírka s vodní květenou, zajímavé ozdobné dřeviny, i chatky lahodící oku kolemjdoucího. Inu, koukat dovede každý, ale obdělávat rok po roku kus ladem ležícího pozemku až do pohledné podoby, to dá hodně přemýšlení a dřiny. Tak se pojďte podívat sem, dozeleného údolíčka mezi Tachov a Studánku, na právě kvetoucí narcisy a hyacinty. A možná už zítra, pozítří, bude tu pěkných kytek celá hromada - to budete koukat