Propagační prohlášení Sovětského svazu o poskytnutí pomoci v případě napadení, podmíněné pomocí Francie, bylo využito k ovlivňování občanů, že jedinou naší záchranou je Sovětský svaz. Sovětský svaz 23. srpna 1939 uzavřel dohodu s nacistickým Německem o neútočení. V tajné doložce dohody se stvrzovalo rozdělení oblastí vlivu mezi Německem a Sovětským svazem.
Prezident Edward Beneš příliš spoléhal na občany, že nepodlehnou cílevědomé komunistické propagandě a že demokracie v Československu bude po válce zachována. Klement Gottwald a jeho soudruzi však v Moskvě připravovali bolševizaci republiky. Již v roce 1943 byl v Moskvě dohodnut budoucí politický vývoj v naší zemi. Pod vlivem výsledků Jaltské konference 4. až 11. února 1945, na níž se v podstatě dohodly sféry zájmů v Evropě, komunisté připravovali Košický vládní program. K bolševizaci střední Evropy přispěly dohody o demarkačních čarách, které vymezily postup jednotlivých západních armád. Rudá armáda tak legálně obsadila území sedmi suverénních států ve střední Evropě.
Bezprostředně po skončení války se českoslovenští komunisté za silné podpory sovětské vlády připravovali na úplné převzetí moci. 31. května 1945 sovětský velvyslanec Zorin opakovaně žádal předsedu vlády Fierlingera, aby odvolal členy České národní rady. Opatřením předsednictva vlády byly postupně realizovány všechny požadavky sovětské vlády. Na přípravě zinscenovaných politických procesů se podíleli Gottwaldův zeť Alexej Čepička a Bedřich Reicin.
V květnových volbách v roce 1946 zvítězili na Tachovsku komunisté. Okres Tachov se umístil na prvním místě v Čechách v počtu prokomunistických hlasů. V roce 1947 do Tachova dorazili první přistěhovalci z Ukrajiny a Rumunska, kteří se usadili především ve vsích na okrajích Českého lesa. Do Tachova se přistěhovali Češi z blízkých okresů a Slováci.
19. února 1948 přiletěl do Prahy náměstek ministra zahraničních věcí SSSR Zorin a nabídl československým komunistům vojenskou pomoc. V té době se přesouvaly sovětské jednotky mezi Prahou, Berlínem a Varšavou. 21. února 1948 Komunistická strana Československa svolala na Staroměstské náměstí v Praze velkou manifestaci, na níž Klement Gottwald vyzval k zakládání akčních výborů Národní fronty a k odstranění odpůrců komunistické strany z důležitých míst. 23. února 1948 dostaly jednotky Sboru národní bezpečnosti příkaz obsadit důležitá místa v Praze a komunistická strana vyzbrojila své stranické bojové oddíly Lidové milice, jejichž význam byl srovnatelný s nacistickými údernými oddíly SA. 25. února 1948 komunisté převzali v Československu veškerou moc. Studenti vysokých škol naposledy uspořádali demonstraci na obranu demokracie, ale příslušníci Sborů národní bezpečnosti zatkli více než 100 účastníků.
Na příkaz komunistického ministra vnitra Václava Noska začalo již 20. února 1948 zatýkání komunistům nepohodlných občanů. 28. února 1948 se ministr spravedlnosti dr. Prokop Drtina pokusil skokem z okna o sebevraždu. 10. března 1948 byl na dvoře Černínského paláce nalezen mrtev Jan Masaryk. Do exilu odešla řada významných demokratických představitelů. Začalo dlouhé období nesvobody. Jen od 7. září 1948 do 8. října 1948 proběhlo 43 politických procesů, v nichž tři lidé byli odsouzeni k trestu smrti a 276 lidí k trestu vězení. Začala likvidace politické opozice, čistky v armádě od "prozápadních živlů" a ve Sboru národní bezpečnosti, perzekuce duchovních a jednotlivých občanů pro pouhé podezření z rozvracení republiky.
V roce 1949 začaly v Tachově vycházet první české noviny "Tachovská jiskra", které vycházejí dodnes. Silně tendenční články představovaly Tachovsko jako okres zemědělských úderníků a ostražitých pohraničníků, který čeká na nové přistěhovalce. Krátce po komunistickém převratu 28. února 1948 byla zahájena násilná kolektivizace zemědělství. V roce 1951 hospodařilo na tachovském okrese 39 jednotných zemědělských družstev. V roce 1951 vešel v platnost zákon o ochraně státní hranice a pohraniční stráž uzavřela široká pásma pohraničních lesů. Řada vesnic se dostala do hraničního pásma a byla proto vysídlena.
24. srpna 1952 v Tachově proběhly první husitské oslavy, které se staly kulturní tradicí města. Druhé husitské oslavy navštívil prezident Československé republiky Antonín Zápotocký. Koncem 50. let 20. století, zejména v roce 1958, byly zbourány staré neudržované a rozpadlé domy a také některá půvabná zákoutí starého města. V roce 1958 vzniklo v tachovském klášteře nové městské muzeum.
Město Tachov bylo nedílně spojeno s uranovým průmyslem díky podniku Uranové doly Západní Čechy se sídlem v Zadním Chodově. Poválečná historie uranových dolů v západních Čechách začala v listopadu 1945 dohodou mezi vládou Sovětského svazu a vládou Československa o rozšíření těžby rud a koncentrátů, které obsahují rádium a jiné radioaktivní prvky. Krátce po válce měl Sovětský svaz měl na těžbě uranové rudy zásadní zájem a netajil se bezprostředním cílem zlomit americký monopol atomové bomby. Výsledky geologického průzkumu v letech 1946 a 1947 s jistotou prokázaly, že zásoby uranové rudy postačují k vybudování průmyslového odvětví. V roce 1946 byl v Sovětském svazu spuštěn první jaderný reaktor poté, co Sovětský svaz ukořistil asi 100 tun uranu z poraženého Německa.
29. srpna 1949 na atomové střelnici v Semipalatinsku vybuchla první sovětská atomová bomba. Od roku 1950 došlo k prudkému vzestupu těžby uranové rudy, který se udržel až do roku 1958. V letech 1951 až 1952 byla zahájena výstavba chemického závodu na zpracování uranové rudy v Nejdku a byla rozšířena těžba v nových nalezištích v Heřmaničkách, v Potůčkách a v Zadním Chodově na Tachovsku.
Vznik podniku Uranové doly Západní Čechy v Zadním Chodově významně přispěl k rozšíření Tachova. Do města přicházeli za finančně výhodnějším zaměstnáním horníci z jiných dolů a noví pracovníci získaní náborem. Organizovaný nábor se prováděl v součinnosti s ministerstvem práce a sociální péče. V 60. letech 20. století se podnik uranových dolů v Zadním Chodově v Tachově významně podílel na výstavbě sídliště Západ, kde byty přednostně dostávaly rodiny horníků.
V letech 1954 až 1958 došlo ke zmírnění studené války a sovětská doktrína se změnila také v otázce použití jaderných zbraní. V roce 1960 byly ve Vítkově nedaleko od Tachova otevřeny nové uranové doly. Důl 2 ve Vítkově byl od roku 1964 likvidován.
V roce 1960 byl ve zrušeném pivovaru zahájen provoz tachovské Rybeny, podniku na zpracování ryb. V roce 1967 vznikl za městem významný podnik Plastimat (dnešní podnik Strojplast), vyrábějící různé plastové výrobky, např. kbelíky a přepravky, a součásti z plastických hmot do automobilů. Rybena a Plastimat patřily v 70. a 80. letech 20. století k nejvýznamnějším průmyslovým podnikům v Tachově.
V roce 1960 proběhla změna správního uspořádání okresů. Nový tachovský okres vznikl sloučením 104 obcí, z nichž některé byly připojeny z bývalých okresů Mariánské Lázně, Stříbro a Horšovský Týn.
21. srpna 1968 byl v Československu násilně přerušen demokratizační proces vpádem vojsk Varšavské smlouvy pod vedením sovětské armády. Téhož dne jednotky sovětské armády obsadily také Tachov. Část sovětských jednotek pobývala za městem v dnešním prostoru tachovské rokle.
Pokud jste v 80. letech 20. století procházeli Tachovem, nemohli jste si nevšimnout zanedbaných domů s oprýskanými a opadanými fasádami na náměstí, neudržovaných silnic a chodníků. Město bylo "pevnou hrází socialismu a míru" a nikdo neměl zájem investovat do historického jádra města a historických památek. Donedávna hrůzným důkazem byla tachovská jízdárna z let 1860 až 1861, kterou město nechalo chátrat dokonce po rozsáhlé opravě střechy, nebo kostel svatého Václava.