Nejstarší zprávy o lesích
Jak známo, skladbu a charakter našich lesů ovlivňovalo už od dobnejstarších až po počátky doby historické postupné osídlování našichzemí. To mělo velmi složitý průběh. Podle Tacitova spisu Germania je středoevropská krajina popisována na začátku našeho letopočtu jako lesnatá. Valné části byla tenkrát nepřístupná pro hrozné pralesy a bažiny. Ještě Kosmas (zemře1 1125) popisuje pohraniční horstva jakopokrytá téměř neporušenými lesy. O zemských hranicích se nezřídkazdůrazňovalo, že jdou středem po mezného hvozdu, v němž Tachov byljedním z pomezných hradů. Krajina v povodí Mže byla tenkrát zvána lesní župou. Z obranných důvodů bylo ještě ve 12. století zakazováno zakládat v neschůdných pohraničních hvozdech západních Čech vesnice. Pouze kolem obchodních cest stály osady a obydlí strážců, ustanovených k zajišťování bezpečnosti kupců.
Kolonizace lesní půdy
S osidlováním lesní půdy začínají u nás ve větším rozměru teprve vedruhé půli 12. století kláštery. Území, ležící mezi řekami Mží,Úhlavkou, Suchou a Trnovou vlastnilo tehdy benediktinské opatství v Kladrubech. To souvisí s okolností, že kláštery založené v odlehlýchlesnatých krajinách, dostaly často do vínku lesní Újezdy, aby jepřeměnily na zemědělskou půdu. Lesy se úmyslně prořeďovaly a postupně likvidovaly také tím, že do nich byl vyháněn dobytek na pastvu. Tak lesní porosty pomalu řídly, až z nich zbyly jen pastviny s ojedinělýmistarými stromy. Přeměna lesní půdy na ornou byla ovšem velmi obtížná a zdlouhavá, proto tu kolonisté bývali na určitý počet let osvobození odplacení peněžních, ale i naturálních úroků (obilí, slepice, vejce). Ani vyklučování a zďáření lesů nevedlo vždy k úspěchu. Hlavní část kolonizace lesní půdy proběhla ve 13.-14. století, kdy byl v největší míře přetvářen vzhled krajiny a zvýšen stupeň jejího hospodářského využití.
Dříví pro sídla i průmysl
Zakládání nových vsí na lesní půdě podporovali též panovníci a účastnila se ho také šlechta. U nás je toho dobrým příkladem Stříbro, kde se postupně rozrůstala hornická osada u stříbrných dolů. Od 13. století si vyžádalo budování nových osad a měst mnoho stavebního dřeva. Rostoucí zalidněnost, rozvoj pivovarnictví, dolování a místního průmyslu zase zvyšovaly spotřebu palivového dříví. Dřevorubci tenkrát nijak nešetřili lesy ani dříví, o obnovu lesa se příliš nedbalo. Není divu, že o dvě-tři století později jsou i lesy kolem stříbrských dolů téměř vytěžené. Je rovněž zaznamenáno, že když roku 1650 učinil císařský reskript podmínky pro obnovu zdejších stříbrných a olověných dolů,okolní lesy se jen těžce vzpamatovávaly a postupně jich dále ubývalo.
Český les od 16. století
Na panství tachovském jsou určitější zprávy o stálejším osídlení v Českém lese od 16. století. Les byl hojně využíván řemeslníky i pro palivo. Roku 1565 je zaznamenáno, že v lesích již byly tak velké mezery, že tudy "tři jízdní vedle sebe mohou jeti". Později za J. A. Losy z Losimthalu, kolonizují Český les tzv. lesní domkaři. Množství tvrdého dřeva zase potřebují sklářské hutě v Lesné, na Zlatém potoce, v Pavlově Studenci aj. Vliv na ústup lesa mělo i železářství, založené před rokem 1727 ve Velkých Dvorcích a v Broumově. Horské části tachovských lesů udržely si však i tenkrát dobrý stav, roku 1784 jsou jako nejlepší hodnoceny tvrdé i měkké porosty v polesí Žebráky. Od konce 18. století dochází v lesích Tachovska k výraznému úbytku buku, který tu byl předtím zastoupen plnou třetinou. Závěrem pak jednu zajímavost - v roce 1806, za napoleonské kontinentální blokády, vypracoval jistý Tachovský lékárník návrh na zavedení výroby javorového cukru. Spolu s lesníky přitom napočítal na velkostatku Tachov přes šest tisíc javorů. Tolik alespoň v kostce z historie naších lesů. Lesů, přinášejících nám užitek, biologické, estetické i relaxační hodnoty dodnes.