Pokud jde o pranostiky, je jich k září dlouhá řada, ale žádná z nichsi kupodivu nevšímá podzimní rovnodennosti. Známé je například rčení, žeco srpen nedovařil, září nedosmaží. V září také mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá. A ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každýstrom. Ale co se týká slunného počasí, není ještě vše ztraceno. To jistě uvítá i naše turistická veřejnost. Navíc je v září na co se vpřírodě dívat, tenhle měsíc přijíždí letos na strakaté kobyle veznatelném předstihu. Také v zahrádkářských koloniích a zahradách vládnenyní čilý ruch a je mnoho k vidění. Za teplého září, dobře se ovoci ivínu daří. Navíc pěkné růže v zahradách věští pěkný podzimek a pozdnízimu, tolik lidová moudrost.
Jiljí jasný, podzim krásný
Zářijových rčení je ponejvíce k Jiljímu (1. 9.), potom k Václavu a k Michalu. Svatý Jiljí prý své počasí pěkně drží, jaké počasí ukazuje, takové po celý měsíc udržuje. V jakém povětří jelen na den Jiljího říje neb mezi laně jde, v takovém se zase po čtyřech týdnech navrací. Jestli ale jelen o něco později říje, je znamení, že pozdě zima nastane. A kdyby tvořili pranostiky školáci, znělo by jejich rčení asi takto:"Jiljí je přísný pán, činí konec prázdninám." Průpovídka k dnešnímu dni zase praví, že na svatého Štěpána krále (2. 9.) je už léta namále. Dokonce astronomického léta už totiž zbývají jen tři týdny.
Září na zahrádce
Jak uvádí z vlastní zkušenosti Karel Čapek v již klasickém dílku Zahradníkův rok, je z hlediska zahradnického září vděčný a znamenitý měsíc. Můžeme se v něm pokochat kvetoucím zlatobýlem, kvetou chryzantémy a ovšem i těžké, až ohromující jiřiny, jaké uvidíme třeba v jedné zahradě ve Vysokém Sedlišti u Plané. Vězte také, nevěřící lidé, že záříje vyvolený měsíc všeho, co kvete podruhé - měsíc druhého květu a měsíc zrající révy. Navíc podzimní květy kvetou s obzvláštní silou a hojností, nedělají mnoho cavyků, ale zato jich je! Tento rozkvět zralého věku je mocnější a vášnivější než ty neklidné a prchavé hejble květin mladéhojara. To vše jsou tajemné přednosti měsíce září, plné hlubšího smyslu. Nad to vše je to pak měsíc, kdy se opět otevírá země, kdy lze už zasesázet. Zatímco výpěstky z této sezóny byly již prezentovány na výstaváchlilií v Tachově i jinde, teď má přijít do země to, co se má do jara usadit.
0 profilu pěstitelů
Jak tvrdí již zmíněný klasik, velcí zahradníci, zahrádkáři čili pěstitelé jsou obyčejně muži nepijící, nekouřící a jedním slovem ctnostní. V dějinách nejsou pěstitelé známi ani vynikajícími zločiny, ani válečnými nebo politickými skutky. Jejich jméno bývá zvěčněno nějakou tou novou růží, nebo jiřinou či jablíčkem. Tato obyčejně anonymní sláva jim postačí. Pěstitelství přitom nepokládají za živnost, nýbrž za vědu a umění. Každý zahrádkář se dušuje, že má na své zahradě docela špatnou půdu a je přesvědčen, že jeho květiny tak dobře rostou zpouhé náklonnosti k němu. Dlužno také podotknout, že zahrádkářské výkony žen jsou v mnohém pečlivější, přesvědčivější a zvláště při pletí je naně mnohem pěknější pohled, než na převislá břicha a tyčkovité nohy jejich pánských protějšků.
Fazolový král od Křížku
Něco na tom je - člověk musí mít na zahrádce šťastnou ruku nebojakousi vyšší milost. Má ji zřejmě i Antonín Tomečko, dozorčí výhybek ČD z Tachova. Ve volných chvílích vybudoval na své zahrádce pod tratí přivýchodním okraji města doslova fazolové království. Fazolu se u něj dařísnad lépe, než v jeho původní vlasti, tropické Americe. Mimochodem fazolové lusky nejenže jsou nakyselo chutnou zeleninou, ale mají i léčivé účinky - snižují hladinu krevního cukru. Inu, každý z pěstitelů má na zahrádce právě to své království - pro krásu, pro užitek a také pro zdraví.